Podzim je vždy příležitostí upadnout do podzimních depresí. Zkracující se den, věčný smog ve městěch, málo dovolené a k tomu daleko do radovánek na sněhu. Naštěstí, česká krajina umí právě takovou náladu zahnat. Ideální jsou k tomu Rychlebské hory, asi nejzapomenutější české pohoří. Klidně se vám může stát, že tu za celý den nepotkáte ani člověka. A pokud už ano, mnohem spíše to bude lesník než turista. Barevné listí podzimu se tu bude pravidelně střídat s mlhami, kdy sotva dohlédnete k nebližšímu stromu – stěží najít hezčí prostředí pro rozmýšlení nad životem.
Rychlebky se nacházejí na česko-polské hranici na pomezí Moravy a Slezska. Těsně navazují na hřeben Kralického sněžníku (od něj jsou odděleny Kladským sedlem (815 m n. m.) a na Jeseníky (od nich jsou odděleny Ramzovským sedlem, 759 m n. m.). Jejich hlavní hřeben je ideální pro pohodlný přechod – výškový rozdíl mezi vrcholy a sedly málokdy přesáhne 50 metrů. Při plném přechodu vás čeká cca 54 km, tj. něco mezi 2 a 4 dny podle vašeho tempa. Stanovat či bivakovat můžete naprosto kdekoliv.
Nástup ze severu
Další výhodou Rychlebek je jejich výborná dostupnost veřejnou dopravou. Do Ramzové, Starého Města pod Sněžníkem i Jeseníku a Javorníku totiž jede vlak, nemusíte tak řešit, jak se vracet pro auta. Z Brna je to s maximálně jedním přestupem za cca 4 hodiny, z Prahy za stejnou dobu s přestupem navíc. Do hlavního nástupního místa na severu, Bílé Vody, to pak zabere autobusem jen o hodinu déle.
Bílá Voda je sama o sobě velmi zajímavé místo – nedávno o něm ve svém románu psala i Kateřina Tučková. Městys proslavil zejména Kostel Navštívení Panny Marie s piaristickým klášterem v 18. stoletím. Ať už s jeho návštěvou nebo bez, z Bílé Vody vyrazíte po červené značce na východ (mimojiné je to součást i Stezky Česka).
Na hřeben dorazíte v sedle Růženec (593 m n. m.) a vyplatí se jít na chvíli ještě na sever na Jawornik Wielki (872 m). Ten je sice plně na území Polska, ale potřebujete ho, abyste měli hřeben kompletní. Dokonce je na něm i rozhledna s přístřeškem, dá se tam tedy skvěle vyspat.
Přes Borůvkovou horu na jih
Z Jaworinku se vrátíte zpět do sedla Růženec, což je mj. i zaniklá osada. Těch je po celém hřebeni i v širém okolí celá řada – zdejší region byl jeden z těch, na které dopadl nucený odsun Němců vůbec nejhůř a zdaleka se z něj dosud nevzpamatoval. Ostatně i to je jeden z důvodů, proč jsou na na podzim tak ideální destinací.
Ze sedla to už každopádně bude v podstatě pořád na jih. Přes Kraví horu (806 m n. m.) a následné sedlo (cca 800 m n. m.) se dostanete k (relativně) známé Borůvkové hoře (899 m n. m.) Kromě rozhledny je tu i spousta přístřešků, kdybyste náhodou nevěděli, kde přespat. Hřebenovka pokračuje dále přes Ostrý vrch (795 m n. m.) a chvíli Polskem do hraničního sedla Przełęcz Lądecka (665 m n. m.), které je i oficiální hraniční přechod. Zároveň je to také jedno z mála míst, kde se dá přespat v hotelu nebo penzionu.
Nekonečnými hvozdy
Jestli Borůvková hora byla ještě trochu turistický cíl, o dalších desítkách kilometrů to určitě říct nejde. Střídají se v podstatě jen barvy turistických značek a jména vrcholů – těch je tolik a jsou tak podobně vysoké, že ani výšku nebudeme uvádět, namátkou: Čedičový vrch, Koníček, Černý vrch, … Řadu přeruší až osada Hraničky, další skvělé místo na přespání a další zaniklá osada.
Z Hraniček následuje výjimečně dlouhé stoupání na Špičák (957 m n. m.), první vrchol nad 900 m n. m. Žlutá značka následně pokračuje směrem na Smrk, nejvyšší horu celého pohoří (1127 m n. m.), kam také po pár kilometrech dojde. Cestou však musíte přejít Pomezný, Břidličný a Kovadlinu. Pokud budete mít štěstí, na Smrku můžete potkat další turisty. Zároveň se tu dá přechod ukončit a sejít do Ramzové na vlak, je to jen 5 km.
Okolo Paprsku
Pokud to nemáte v plánu, musíte dále opustit značku a pokračovat po hraničním hřebeni. Cesta tu je pořád relativně široká – koneckonců, v zimě tady jezdí rolba a upravuje tratě pro lyžaře. Po přejití Brousku a Travné hory (s 1124 m n. m. druhou nejvyšší horou pohoří) můžete z hřebenu odbočit na jih a dojdete na Paprsek, asi největší rekreační centrum v celých pohorách. Kromě sjezdovky je oblíbené hlavně v zimě asi stovky kilometrů projetých lyžařských tratí. Hospoda je známá pro své borůvkové knedlíky.
Dál se pokračuje po zbývající části hřebenovky. Přes Bílé Kameny dojdete zpátky na turistickou značku, tentokrát zelenou, která vás dovede až na konec do Kladského sedla. Jen cestou musíte překonat ještě pár vrcholů – Kunčický hřbet, U červeného kříže a Chlupenkovec. Po něm následuje už jen klesání do zmíněného sedla, čímž je přechod ukončen. Do Starého Města pod Sněžníkem je nejjednodušší dostopovat, neboť sedlo je zároveň oficiálním hraničním přechodem a vede přes něj silnice.
