Ač se to možná z Brna, Prahy nebo Ostravy nemusí zdát, tak vysoko na horách už dávno není podzim. V Tatrách už je několik desítek centimetrů sněhu a v Alpách klidně přes metr. Sníh sice možná ještě během podzimu roztaje, ale zima se definitivně blíží. Na hory ale není potřeba zanevřít, koneckonců zimní výstupy mají své neopakovatelné kouzlo. Obvykle jsou o dost těžší než ty letní, takže na horách potkáte o dost méně lidí, a zhoršené podmínky jednoduše připravují intenzivní zážitek.
Gerlachovský štít je s výškou 2655 m n. m. nejvyšší horou Slovenska i celých Karpat. Sníh tu je od října až cca do května. Přestože si zde horští vůdci udělali dobrý business s výstupy, vy tam za určitých podmínek můžete také (o tom více dále). Je nicméně potřeba říct, že pro výstup byste měli být velmi dobře obeznámeni s používaním maček, cepínu, chůze v lanovém družstvu a slaňováním.
Legalita
Výstupy v Tatrách jsou specifické – zejména kvůli poměrně nelogickému návštěvnímu řádu Tatranského národního parku. Mimo značené cesty se totiž můžete pohybovat jen s horským vůdcem licencovaným přímo v Tatrách (počítejte cca 200 €/osoba/den), tj. třeba i takový Radek Jaroš by si ho musel pronajmout, nebo být registrovaný v horolezeckém svazu, např. ČHS nebo Alpenvereinu. I s touto registrací ale můžete pouze na cesty obtížnosti UIAA 3 a vyšší, tj. na obtížnost 1 nebo 2 musíte mít vůdce, kdy přitom na těžší už můžete sami. Současný stav vůdcům i vedení NP evidentně vyhovuje, takže v brzké době můžeme těžko čekat změnu, jakkoliv se nám zdá současný stav značně nelogický.
TANAP i vůdci budou shodně tvrdit, že je současný v zájmu v zájmu ochrany přírody (ale proč tam potom může 50 lidí s vůdci?) nebo že nelze zaplatit výjezdy horské služby (kterou si stejně každý platí), realita je taková, že na některé nádherné cesty se člověk sám vydá pod hrozbou pokuty.
Aby to bylo složitější, v zimním období od 21.12. do 20.3. je možné použít i jednodušší cesty obtížnosti 1 nebo 2. V současnosti je tedy oficiálně letní období, ale zimní podmínky… Popsaná trasa je tedy až do prosince tak na hraně legality – striktně technicky vzato je nelegální, ale s odkazem na zimní podmínky byste to pravděpodobně zvládli “ukecat”. Důležité je taky říci, že horští vůdci na vás sice budou nepříjemní, ale pokutu vám může dát jen strážce TANAPu, kterého potkáte jen stěží.
Nástup
Ačkoliv na Gerlach vede mnoha cest (Velického próbou, Gipsyho ferratou nebo Martinkou), v zimě se používá prakticky výhradně cesta Batizovským žlebem – pro zimní výstupy je zkrátka nejvhodnější. Cestu můžete začít na třech místech – v Tatranské Poliance, Vyšných Hágách nebo na Sliezskom domě. Tam dávejte pozor – i nejlevnější ubytování tam stojí 30 euro. Z prvních dvou vesnic to je k Batizovskému plesu 8, respektive 5 kilometrů s převýšením 900 metrů, ze Sliezskeho domu 3 km a 300 m+.
Pokud je zrovna velké množství čerstvého prašanu, určitě se vyplatí zapřemýšlet nad noclehem na Sliezskom domě, protože jinak pravděpodobně návrat za světla nestihnete. Na jaře a na podzim, kdy sníh začíná obvykle v cca 1900 m n. m. právě na úrovni plesa, nicméně není důvod proč utrácet.
Batizovským žlebem nahoru
U Batizovského plesa se vyplatí nasadit mačky, velmi prošlapaná pěšina tu skončí – nahoru i tak ale velmi pravděpodobně budete následovat stopy horskcýh vůdců. Nejdříve kolem plesa a potom vpravo nahoru svahem budete lézt k tzv. Batizovské próbě. Cestou podejdete zmrzlý vodopád. Terén tady je i ideální pro cvičení brždění pádů cepínem, dál nahoře už to na pokusy moc nebude.
Název próba vznikl z němčiny a označoval zkoušku horolezce. V podstatě to tak platí i doteď. Batizovská próba jsou v podstatě dvě skalky, které můžou nelezcům působit i trochu problémy. Je tu ale spousta kramlí a i dost kruhů, o které se můžete jistit. Pokud půjdete ve slunčený den, občas se tu tvoří fronty, když sem vůdci na laně doslova tahají lidi, kteří by tu neměli co dělat.
Jakmile přelezete skalky, to nejtěžší máte za sebou. Čeká vás jen posledních 300 výškových metrů nahoru dost prudkým žlabem. V závislosti na podmínkách to může být v podstatě čistý led, ale i brodění se hlubokým prašanem. Ideální je samozřejmě mít šláplou pěšinu v pár dní starém sněhu. Vrchol jako takový je pak dost stísněný a víc než pár lidí se na něj nevejde.
Sestup
Stejnou cestou se jde i dolů. Kritická je zejména nejprudší část žlebu úplně nahoře, kdy stojí za to zvážit, jeslti se tu o nějaké skály nejistit. Vyplatí se scházet čelem ke žlabu, abyste mohli lépe kopat předními hroty maček. Čím níž se dostanete, tím lehčí to ale je. Těžké skalky u Batizovské próby jde bez problémů slanit – je to bezpečnější i rychlejší než se na mačkách trmácet přes kramle. Kruhů je tu na to dost.
Pod poslední skalkou už můžete skoro uklidit mačky a cepín, stačí dojít zpátky k Batizovskému plesu, kde se opět napojít na značku, která vás dovede zpět na nástupní místa.
