Květen je v horolezeckém světě podobně nanic jako třeba listopad. V alpských údolích je už dávno jaro, takže na skialpy můžete zapomenout, na hřebenech je ale pořád příliš mnoho sněhu na to, aby se nich dalo lézt nebo chodit pěšky. Spousta z nás to řeší pauzou mezi zimní a letní sezónou, někdo třeba horami do 2000 m n. m., kde sníh už příliš nehrozí, existují ale i jiná řešení.
Tentokrát budeme mluvit o Krétě, řeckém ostrovu. Jestli ho máte spojený převážně s all-inclusive dovolenými, není se čemu divit, dovolenkových rezortů je tu spousta. Spousta je tu ale i hor. A to pořádně vysokých – sahají do skoro dvou a půl kilometru. Přes celé pohoří vede dálková cesta E4, o které si ještě povíme. V květnu už je skoro jistota, že se tu bude dát chodit pěšky, nejsou tu ještě tak vysoké teploty jako v létě, takže je to doslova ideální měsíc pro navštívení.
Na Krétu se lze realisticky dostat pouze letadlem, v sezóně sem létá spousta charterů, mimo sezónu (což je i květen) budete muset zvolit za vděk kombinací low-costů a/nebo řeckého dopravce Aegean. S trochou štěstí vás zpáteční letenky vyjdou i pod 2000 Kč při odletu z Vídně.
Historie
Kréta je jedno z vůbec nejdéle obývaných míst na zemi, historie se tu psala dávno před začátkem našeho letopočtu (a památky z antického Řecka najdete prakticky všude po ostrově). Byly to ale právě místní hory, kde hráli klíčovou úlohu partyzáni během druhé světové války. Hitlerovo Německo sice Krétu oficiálně dobylo, ale na nedostupných pěšinách bez známky civilizace se schovávali místní partyzáni, kterým se dokonce povedlo unést několik německých generálů.
Lefka Ori
Největší krétsko pohoří, jehož název znamená prosté „Bílé hory“. Celý povrch je totiž z vápence, a tak hory „září“ do okolí několika desítek kilometrů. Klíčovým charakterem celého pohoří je jeho nedostupnost – na některé místa uprostřed budete potřebovat minimálně dva dny chůze, ostatně proto ho ke svým úkrytům využívali partyzáni. Ani v současnosti zde můžete počítat s mobilním signálem.
Turisticky nejnavštěvovanějším místem je hluboký, asi 13km kaňon Samaria, který klesá z výšky asi 1500 m n. m. až přímo k moři. Stovky metrů vysoké stěny v jednom místě kaňon zužují do jen 3 metry úzkého koryta. Ještě na jaře tu teče potok, v létě už bývá kompletně vyschlý – zato přeplněný turisty, které od moře odvážejí lodě.
Na Pachnes
V létě bývá pohoří v podstatě jedna velká poušť, což ústí v jeden velký nedostatek – je tu velký nedostatek vody. V celém pohoří jsou totiž v podstatě jen dva prameny vody, z nichž jeden ještě během roku vysychá. Dobré ale je, že právě během května toto řešit nemusíte – vody je i ze sněhových polí všude dost.
Na nejvyšší horu je přístup relativně snadný – nejsnazší je to z vesnice Anopoli (700 m n. m.), odkud je to 12 km na tábořiště Roussies (jedno z mála míst, kde se dá nabrat pitná voda). To je ideální místo na přespání, na vrchol je to totiž jen dva kilometry. Celkem je to nahoru 1900 výškových metrů.
Na nejvyšší hoře ale vůbec nemusíte skončit – v okolí jsou desítky jmenných i bezejmenných vrcholů nad 2000 m n. m., které přímo lákají k výstupům. Můžete si udělat základnu třeba právě v Roussies nebo o kus vedle v Katsiveli a vyrážet, kam vás oči zavedou. Terén tu sice je poměrně technický, ale nemělo by to být nic, co by se s dobrými botami nedalo zvládnout.
Psiloritis
Oficiálně nejvyšší hora (2456 m n. m.) celé Kréty se nachází v pohoří Idi. Tedy, s tou nejvyšší výškou je to klasicky trochu složitější – je totiž jen o tři metry vyšší než Pachnes, takže se klasicky najde spousta lidí, která tvrdí, že to je naopak. Ať tak či tak, výstup sem je podstatně příjemnější než na druhého kandidáta, proto se většina Kréťanů spokojuje s tím, že vylezou sem.
Klasický výstup vede z vesnice Fourfouras (asi 600 m n. m.), odkud je to nahoru 10 km s 1800 výškovými metry nahoru. Ani tady nečekejte přehršel vody, což společně s vysokými letními teplotami činí největší problém. Ideální je si vzít aspoň 4 litry vody.
Dálková trasa E4
Celým ostrovem prochází 320km dlouhá trasa. Začíná v Kastelli Kíssamou na západě ostrova a přechází jej až na úplný východ do Káto Zákros. Oficiálně potřebujete ke zdolání aspoň 3 týdny, ale trasu lze různě zkracovat. Na mnoha místech – třeba právě v Lefka Ori – se větví, povětšinou na horskou a přímořskou variantu. Vše je značeno žlutými kroužky.
Většinu cesty budete absolovat v těsné blízkosti moře, klidně přímo na jejich plážích, ale navštívíte i již zmiňované dva největší vrcholy. Spousta sekcí je ale bohužel po prostém asfaltu.
Spaní nadivoko je na Krétě zakázáno, ale co oči nevidí… Vyvarovat byste se měli pouze soukromých míst a těch, kde je hodně turistů – typicky třeba zmiňované soutěsky Samaria. Pokud se ale schováte na malou ztracenou pláž nebo někde vysoko v horách, jistojistě vás nikdo otravovat nebude.
