Zvědavost je asi nejsilnějším motivem, který přivádí turisty do malé obce ukryté v lesích nedaleko Mohelnice, do Mírova v okrese Šumperk. Nachází se zde malý hrad, jehož cimbuří za určitých okolností lze zahlédnout ze silnice 35 (E442), a který byl vždy zahalen nimbem tajemna – věznice Mírov. Asi nikdo neuvažuje o tom, že je Mírov dobře turisticky dostupný. A že se (bez překonání jakéhokoliv omezení) můžeme do Mírova směrovat turistický výlet.
Tak to je opravdu „TEN“ Mírov
Mírov (německy Mürau) je obec ležící v jižní části okresu Šumperk, asi čtyři kilometry severozápadně od Mohelnice. Žije zde 369 stálých obyvatel. Dominantou obce je středověký hrad, v němž je umístěna věznice Mírov se zvýšenou ostrahou.
Jak k Mírovu
Nejjednodušší cestou do Mírova je vlakem z Olomouce do Mohelnice. V Mohelnici bude přestup na autobus.
Zajímavost: Mohelenické vlakové nádraží se nachází asi 1500 od autobusové zastávky. Mezi oběma stanicemi jezdí místní autobus. Může se stát, že právě tento autobus bude pokrračovat jako linkový z Mohelnice do Mírova.
Od 16. století věznice
Hrad z 13. století byl založen olomouckým biskupem Brunem ze Šamburku. V roce 1424 neúspěšně dobýván husity. Koncem 15. století pozdně gotická přestavba a v polovině 16. přestavba renesanční. V této době objekt začíná příležitostně sloužit jako věznice.
Roku 1855 arcibiskup Bedřich Fürstenberg prodal hrad státu na zřízení věznice (rozsáhlé pseudogotické úpravy v letech 1859–1870). Státní věznice je na hradě dodnes.
Novodobá „popularita“
I když mírovský hrad sloužil jako věznice stovky let, nebylo zvykem o věznici mluvit. V dobách socialismu se jen „tak nějak vědělo“, že se jedná o věznici pro odsouzené za těžké zločiny.
- Do povědomí nejširší veřejnosti se mírovská věznice dostala počátkem devadesátých let 20. století, a to po tehdejší vlně vězeňských protestů, která zachvátila všechna tehdejší československá nápravná zařízení. Tenkrát se občané prostřednictvím kamer veřejnoprávní televize vlastně poprvé dozvěděli, jak to na Mírově vypadá.
- A další neblahou známost zapříčinil z Mírova uprchlý vězeň Jiří Kájínek. Jemu dokonce česká kimenatografie „věnovala“ celovečerní film.
Česká Wikipdie píše: „S úpadkem vojenské funkce byl hrad čím dál více používán jako církevní vězení – karcer, od roku 1772 to byla jeho hlavní funkce. V současné době je to známá věznice, v níž jsou vězněni nejnebezpečnější zločinci. Za protektorátu a komunistické diktatury zde byli vězněni političtí vězni, z nichž řada zemřela v důsledku krutého zacházení a odpírání lékařské péče. V roce 2000 z Mírova uprchl Jiří Kajínek.“
V Mírově není pouze hrad s věznicí
Ovšem Mírov, to není pouze legendární věznice. V katastru obce jsou evidovány další kulturní památky:
- Bývalý hrad s areálem – původně hrad založený kolem poloviny 13. století, v letech 1679-1684 přestavěný na barokní pevnost, po roce 1856 upraven na věznici; k areálu patří dále:
budovy předhradí – komplex budov na půdoryse U z doby barokní přestavby hradu, s dalšími úpravami po roce 1855. - kostel sv. Markéty – barokní stavba z poslední třetiny 17. století, podle projektu G. P. Tencally.
- hradby s bastiony, mostem a torzem vstupní brány
- Soubor božích muk:
boží muka u čp. 25 – renesanční boží muka z roku 1601
boží muka u cesty na Křemačov – pilířová boží muka z 1. poloviny 19. století
boží muka u silnice z Řepové (naproti hřbitovu) – renesanční sloupková boží muka z roku 1564
boží muka nad čp. 30 (Míroveček) – barokní sloupková boží muka z roku 1708. - Sousoší Piety (jižní svah pod hradem) – dílo českého sochaře 19. století E. Maxe z roku 1867.
- Sloup Nejsvětější Trojice (za obcí směrem na Krchleby) – sousoší z konce 18. století, podstavec z roku 1847.
- Socha sv. Jana Nepomuckého (před obcí u silnice z Řepové) – barokní sochařská práce z roku 1776.
- Pomník obětem nacismu (v parčíku proti vstupu do hradu) – dílo sochaře Ladislava Beneše.
- Památník obětem fašismu (bývalý vězeňský hřbitov) – realizace sochaře Jiřího Jílka z roku 1967.
Zpět do Mohelnice
Po modré turistické značce se návštěvníci Mírova zpět do Mohelnice.