Ač se to nezdá, podzim je ideální čas pro navštívení těch nejvyšších vrcholů našeho jižního souseda. Je tam o poznání méně lezců než v hlavních měsících, a navíc vás počasí může přivítat nádhernou inverzí (taky pochopitelně sněhovou bouří, takže je důležité dívat se na předpověď!). Dnes se budeme bavit o Wildspitze, druhé nejvyšší hoře Rakouska, nejvyšší hoře Tyrolska a celých Ötztalských Alp. Většina výstupů se dá realizovat za dva až tři dny včetně cesty z Česka.
Wildspitze je sice pokryta ledovcem, ale bezesporu patří k těm jednodušším alpským horám. Prvovýstup sahá až do půlky 19. století, uskutečnili ho místní pastevci v roce 1848! Zajímavostí je, že se v průběhu času měnil nejvyšší vrchol – dříve to byl severní, ledovec ale na jeho vršku roztál, a tak se stal nejvyšším vrcholem skalnatý jižní. Přestože název v překladu znamená divoký hrot, žádné divoké lezení neočekávajte. Naopak, až na vrchol vedou poměrně jednoduché ledovcové cesty (obtížnosti PD). Očekávejte dva vrcholy, severní (3760 m n. m.) a jižní (3768 m n. m.).
Výstup od chaty Breslauer
Nejčastější výstupová cesta začíná na chatě Breslauer (cca 2800 m n. m.). Dostat se k ní dá nejlépe z vesnice Vent (cca 1900 m n. m.). Pokud vyrazíte brzo ráno z Česka, můžete být ještě večer na chatě. K chatě vede nespočet stezek, můžete si vybrat skoro kolmici po sjezdovkách nebo to vzít nějakým delším „traverzem“ (alternativou je i vyvézt se lanovkou za pár euro).
Z chaty je pochopitelně dobré vyrazit ještě před svítáním, jak to tak na ledovcích bývá. Prvních 400 výškových metrů je po normální pěšině, pak se dojde k ledovci Mitterkarferner, kde jsou mačky nezbytností – je tu to dost strmé. Dojde se až pod sedlo Mitterkarjoch, posledních pár výškových metrů je lehká skalnatá ferrata, i tak je ale dobré se jistit.
Následně se obchází jižní vrchol ze severu až k hřebínku až na vrchol. V létě je převážně kamenitý, na podzim a v zimě už bude nejspíš pod sněhem. Pod vrcholem je jedna mírně těžší skalka, ale jistit se není potřeba. Cesta od chaty má asi 5 km, měli byste to tak bez problémů zvládnout za den až zpátky dolů do Ventu.
Ze severozápadu od Taschachhaus
Podstatně delší túra se nabízí z údolí Taschachtal. Chata leží v cca 2400 m n. m., počítejte s cca 2,5 hodinami chůze od parkoviště známého zimního střediska Pitztal. Od chaty je to na vrchol asi 8 km a 1300 výškových metrů, vyražte tak opravdu hodně brzo. Takřka celá cesta vede po ledovci, který je pochopitelně pozdě odpoledne o dost nebezpečnější než ráno – jen výstup na vrchol vám přitom zabere zhruba 4,5 hodiny.
Z chaty je každopádně navigace poměrně jednoduchá, po 200 výškových metrech narazíte na ledovec Taschachferner, kterým pokračujete dalších několik kilometrů, když se přibližně 250 metrů výškových metrů pod vrcholem připojíte na cestu z Breslauerhütte. Cesta po hřebínku je pak stejná.
Ze severovýchodu od Braunschweiger
Poslední z „normálek“ vede od chaty Braunschweiger, která je usazena v přibližně 2700 m n. m., vklíněna doprostřed lyžařského střediska Pitztal. Výstup je suverénně nejdelší, cca 10 km, a zabere vám přibližně 6,5 hodiny. Je speciálně populární zejména v zimě a na jaře, kdy se jezdí na skialpech.
Z chaty se vydáte nejdříve lehce z kopce, po pěšinách a později přes ledovec Mittelbergferner pak vyjdete do sedla Mittelbergjoch (3166 m n. m.), odkud lehce zklesáte asi 50 výškových metrů na cestu od chaty Taschachhaus. Po ní pokračujete až na vrchol.
Ledovcové lezení a další alternativy
Severní stěna Wildspitze tvoří velmi populární destinace pro ty, kteří mají rádi ledovcové lezení – svah přes 50° už totiž zaručuje slušnou porci zábavy. Je ovšem nutné se jistit (např. ledovcovými šrouby), neměli byste o tom tak ani uvažovat, pokud nemáte dostatek zkušeností.
Poslední alternativou je výstup přes severní vrchol. Z chaty Breslauer se vydejte na SV směrem k ledovci Rofenkorferner k bezejmenného vrcholu (3552 m n. m.). Z něj buď přímo po hřebenu nebo menší obchůzkou směrem na severní vrchol, odkud už vede hřebínek na ten jižní (mezi vrcholy počítejte přibližně půl hodiny, ale výrazně víc za špatného počasí).
Bezpečnost na ledovci
Přestože zdejší ledovce nevykazují nijak extrémní množství trhlin, je velmi důležité vědět, jak se z nich případně dostat. Pro výstupy všemi cestami potřebujete určitě mačky, cepín, helmu, sedák a lano. Minimálním předpokladem je jít ve skupině o dvou lidech, nejlépe pak ve skupině po čtyřech. Pokud by kdokoliv z vás spadl do trhliny, je pak snazší ho obyčejnou silou vytáhnout.
Pokud byste náhodou šli jen ve dvou, dbejte na to, aby jako první šel vždy ten lehčí ze dvojice, naopak byste se mohli dostat do řádného průšvihu. Můžou se vám hodit i ledovcové šrouby nebo prusíky, ale platí to, co vždycky – musíte vědět, jak je použít. Pokud se na to necítíte, není vůbec ostuda si zaplatit za vůdce nebo cestovní agenturu, příště už to pak třeba zvládnete sami.
