Bedly patří k velice oblíbeným druhům hub, nicméně ne všechny bedly jsou jedlé. Její chuť je intenzívní a má lehké oříškové aroma. Vyskytuje se na celém území ČR. V největším množství se vyskytuje v září, i když najít a sbírat ji můžeme již od června. Nejčastěji roste v lesích, na loukách a mýtinách. Jednou z nejznámějších a bezpečně jedlých je bedla vysoká (Macrolepiota procera), o které budeme podrobněji vyprávět v tomto článku.
Jak poznat bedlu vysokou?
Průměr klobouku této houby je 10 až 30 cm. Mladé houby mají kulovitý či vejčitý tvar, s tím, jak zrají, se jejich klobouček vyrovnává do deštníkovitého tvaru. V plné zralosti je klobouk plochý s vystouplým hrbolem uprostřed kloboučku, který si zachovává hnědou barvu. Zpočátku je barva kloboučku hnědá, později je čím dál světlejší až se nakonec mění v krémovou až bílou. Povrch klobouku je pokrytý hnědými tlustými šupinami a jeho okraj je obvykle zubatý. Stonek je vysoký 15 až 40 cm a silný asi 2 cm. Zbarvený je stejně jako klobouk a obklopený je dvojitým pohyblivým prstencem krémové barvy. Noha při řezu nemění barvu.
Další druhy bedel
Mezi další poměrně rozšířené druhy bedel patří následující:
- Bedla červenající (Chlorophyllum rachodes): od ostatních druhů bedel se liší tím, že v místě poranění/řezu zčervená. Svým vzhledem je velmi podobná bedle vysoké, i když její šupiny mají spíše načervenalou barvu. Považujeme ji za jedlou, ale u citlivějších osob může vyvolat alergickou reakci.
- Bedla dívčí (Leucoagaricum nympharum): typická je svými velice nápadnými šupinami, které pokrývají celý klobouk. Tyto šupiny jsou bílé u mladých hub, postupně se ale zbarvují dohnědé. Také tato houba může u citlivějších lidí způsobit zažívací potíže, navzdory tomu, že ji považujeme za jedlou.
- Bedla šedohnědá (Chlorophyllum olivieri): i tato houba je jedlá, i když u někoho může způsobit zažívací obtíže. Typická je zejména svými hrubě vláknitými šupinami na povrchu klobouku.
Podobnost s muchomůrkou nazelenalou
Mladé bedly je velice snadné zaměnit za prudce jedovatou muchomůrku nazelenalou. Starší muchomůrky nazelenalé mají klobouk nazelenalé barvy, někdy dožluta či šeda. Bedla vysoká se od ní liší také svým charakteristickým hrbolem na klobouku, šupina na něm snadno opadávají, když se jich dotknete rukou či vlhkým hadříkem. Prsten u bedly je pohyblivý – můžete jej stáhnout od klobouku až ke kořenu. To u muchomůrky nejde.
Bedla v kuchyni
Zatímco kloboučky využíváme v kuchyni běžně, třeň obvykle nepožíváme. Je to z toho důvodu, že je dřevnatá. Je velice snadné ji od kloboučku oddělit, vystačíte si s vlastníma rukama. Pokud se bojíte jejího zaměnění s jedovatými druhy, pak vězte, že první houbařské pravidlo zní: nesbírejte houby, u kterých si nejste jistí, zda jsou jedlé. Riskování se nevyplatí. Pokud jste ji již utrhli, ale máte pochybnosti o její neškodnosti, ukažte ji někomu, kdo se v houbách bezpečně vyzná.
Bedly na kmínu
Bedly nakrájejte na kousky. Na pánvi rozehřejte lžíci sádla a na rozpálené sádlo vložte bedly. Přidejte drcený kmín, sůl a restujte několik minut, až bedly změknou. Poté, co se voda odpaří můžete podávat s pečivem, popřípadě ještě vmíchat vejce a dopřát si bedlovou smaženici.
Bedly v trojobalu
Bedlám odstraňte třeň, osolte je. Obalte je v mouce, vejci a strouhance a smažte na oleji dozlatova.
Bedlová omáčka
Tuto omáčku můžete podávat k masu. Na 2 lžících sádla osmažte 70 g cibule a asi 160 g bedel nakrájených na krátké nudličky. Jakmile se vypaří šťáva, kterou bedly pustili, přilijte asi 300 ml masového vývaru. Povařte tak 10 minut. V jiném hrnci si připravte jíšku z másla a hladké mouky a poté ji zřeďte připraveným vývarem s houbami. Vznikne chutná omáčka, kterou můžete ihned podávat.
Výskyt bedly vysoké
Bedly patří mezi houby, které se v mírném podnebí dobře aklimatizovaly a nacházejí se na velkém globálním území. Jsou rozšířeny po celé Evropě, najdeme je ale také v Severní Americe, Japonsku, Koreji a na Novém Zélandu. U nás se vyskytuje téměř na celém území, obvykle na loukách, v lesích, trávních, okrajích lesů, někdy dokonce i v parcích. Nacházejí se také na mýtinách, silnicích a dokonce i na hřbitovech. Preferují zásadité jílovité půdy, ale ne příliš vlhké. První bedly můžete začít sbírat už v červnu, k dispozici jsou ale po celé léto až do listopadu. Vrchol jejich sezóny začíná na přelomu srpna a září – záleží ale samozřejmě také na rozmarech počasí. Tyto houby se mohou objevit jednotlivě i ve skupinách.
Výsadba bedly
Vlastní bedlu můžete pěstovat i doma. Stačí si pořídit speciální substrát se spory. Ten můžete koupit ve speciálních obchodech s houbami. Tento substrát je ve formě směsi, který je dobré zakopat na místě, kde bedly rády rostou. Obvykle se jedná o částečně zastíněné oblasti kolem okrajů trávníků. Přikryjte je třícentimetrovou vrstvou zeminy. Při nedostatku srážek je zalévejte jednou týdně. Houby obvykle vzcházejí 3-6 měsíců po výsadbě.
Nutriční vlastnosti
Ve 100 g bedly najdete 21 kcal a 2 g bílkovin, 3 g tuku a 2 g sacharidů. Obsahuje vitamíny A, D, C, B1, B2, E, PP, železo, draslík, mangan, fosfor a mnoho minerálních solí. Z 80 % ji tvoří voda. Vzhledem ke snadno stravitelným exogenním aminokyselinám, které si lidské tělo neumí samo vytvořit, může být dobrým zpestřením stravy. Protože ale obsahuje chitin, který je náročný na trávení, neměly by být houby podávány malým dětem, lidem náchylným k trávicím problémům a starším lidem.