Jen málokteré město v Evropě je pro horskou turistiku známější než francouzské Chamonix. Leží jen pár kilometrů od Mont Blancu, nejvyšší hory Evropy – tedy, právě tu leží háček. Je Mont Blanc skutečně nejvyšší horou Evropy? Jednoznačná odpověď neexistuje, nejpřesnější by byla: „záleží“ Hranice mezi Evropou a Asií totiž není úplně jasně definovaná, a podle toho, kam ji umístíme, leží Elbrus (5642 m n. m.) buď v Evropě nebo Asii, dle čehož se odvíjí i „království“ Mont Blancu v Evropě.
Většina horolezců se přiklání k tomu, že Elbrus v Evropě je, většina normálních smrtelníků zase k tomu, že nejvyšší v Evropě je Mont Blanc. Názor si udělejte sami, ať tak či tak, trek okolo něj je nezapomenutelný zážitek, a prochází právě přes Chamonix. Na 160 km se nastoupá takřka 10 vertikálních kilometrů, přejde se přes tři státy (Francie, Švýcarsko a Itálie) a člověku se otevře nespočet překrásných výhledů na (možná) nejvyšší horu Evropy.
Start kousek od Chamonix
Trek začíná a končí na stejném místě, je tedy možné jej začít kdekoliv a jít jej po i proti směru hodinových ručiček. Asi nejčastějším nástupním místem je však vesnice Les Houches asi 7 km právě od Chamonix, odkud si trasu treku popíšeme i my. Trek se obvykle chodí okolo 10 dní, ačkoliv posledních několik desítek let se po jeho trase pořádá i UTMB, Ultratrail du Mont Blanc, závod, který ti nejlepší zvládnou i pod 24 hodin.
My nicméně raději popíšeme trasu pro obyčejně smrtelníky. První den se překonává 17 km se stoupáním i klesáním okolo jednoho vertikálního kilometru. Končí se v Les Contamines, kde se dá pohodlně přespat v kempu. Druhý den už se blížíte do velkých hor, překonává se sedlo Col du Bonhomme (2329 m n. m.), cesta však dále pokračuje nahoru až k horské chatě, kde se dá přespat. Etapa nicméně končí až ve vesnici Les Chapieux, kde je bivak a kde se dají dokoupit veškeré potřeby. Celkově je to 19 km, 1300 metrů nahoru a 1000 dolů.
Přes hřeben do Itálie
Třetí den se postupně vydáte dobýt metry, které jste včera tak pracně ztrácely. Musíte totiž překonat sedlo Col de la Seigne (2516 m n. m.). V porovnání se včerejškem je to ovšem poněkud odpočinovkější etapa, na 14 km nastoupáte 1100 a zklesáte „jen“ 500 metrů. Končí se na chatě (Elisabetta), v okolí moc není možné stanovat.
Další den je zejména ve znamení sestupu, musíte se totiž do Courmayeru, italské obdobě Chamonix. Ještě před ním se ovšem podíváte k jezeru Lac Combal. Přespat lze buď před/za městem, nebo v kterémkoliv ubytovacím zařízení, kterých je po městě rozhodně dostatek. Na 16 km nastoupáte 600 a sejdete 1600 metrů.
Pátý den je víceméně odpočinkový. Z Courmayeru je ostrý 4km výstup, ovšem potom už se jenom traverzuje svah směrem k další chatě (Bonatti), kde je poslední krátký kopec. Opět se bohužel v okolí nedá stanovat Čeká vás „jen“ 12 km, 1100 metrů nahoru a 300 metrů dolů.
Hurá do Švýcarska!
Šestý den se trasa přehoupne do Švýcarska. Je k tomu ovšem potřeba vystoupat do sedla Grand Col Gerret, 2537 m n. m. Krásnou krajinou se poté klesá do La Fouly, kde se dá přespat v kempu i na chatách (parametry čítají 20 km, 1000 m+, 1400 m-). Hned další den je vůbec nejjednodušší, do města Champex je to jen 15 km zvlněným traverzem. Míst k přespání je spousta.
Další den se opět dostanete nad 2000 metrů, překonává se sedlo Col de la Forclaz, nejvyšší bod je Alp Bovine (2040 m n. m.), etapa končí v Trientu, malebném francouzském městě. Etapa opět není moc náročná, na 16 km se nastoupá i zklesá okolo 1000 metrů. Po cestě se vám opět otevírají nádherné výhledy na masiv Mont Blancu – každý den jej vidíte z jiného úhlu, takže nehrozí, že by se vám omrzely.
Zpátky do Francie.
Poslední tři dny se víceméně traverzuje svah naproti Mont Blancu v nadmořské výšce okolo 2000 metrů. Otevírají se vám nádherné výhledy na Chamonix a protilehlý hřeben, na kterém najdete kromě Mont Blancu třeba i proslulé Aiguille du Midi. Spí se v Tré-les-Champ a na chatě La Flégére. Etapy mají 14, 8 a 19 km. Nejnáročnějším úsekem je pravděpodobně závěrečné klesání do Les Houches, kterému se ovšem dá vyhnout lanovkou a autobusy.
Alternativy
Popsaná trasa je jednou z těch nejjednodušších variant celého přechodu. Nejsou potřeba žádné horolezecké ani jiné technické dovednosti, vše vede po relativně velkých cestách a pěšinách, jediným zádrhelem je tak fyzická náročnost. Existují i mnohem náročnější varianty – buď v podobě odboček na vrcholy, kterých je po cestě pochopitelně dostatek (samozřejmě je možnost vylézt i na samotný Mont Blanc), nebo různých jiných variant trasy, kdy se vybírají náročnější sedla – např. přechod přes Col des Fours (2665 m n. m.) třetí den treku.
Trasa je velmi populářní, s čímž souvisí i značně vyspělá turistická infrastruktura – celý trek pokrývá hned několik turistických map, všude je dostatek chat a bivaků (které ovšem nemusíte využívat) a jídlo se dá dokoupit na každém rohu, takže se dá jít i poměrně nalehko. Chaty i kempy rozhodně doporučujeme rezervovat předem, v sezóně vůbec není výjimkou, že jsou kompletně vyprodané.
