Kamnišsko-Savinsjké Alpy je nenápadné pohoří na severu Slovinska (částečně i na jihu Rakouska). S nejvyšší horou Grintovec (2558 m n. m.) je jedním z mnoha alpských celků, které se víceméně ničím nevymykají. Několikasetmetrové vápencové stěny jsou sice vskutku impozantní, ale takových najdeme po Alpách několik set. Na vrcholech se nachází hned několik velmi zajímavých hřebenovek, z nichž mnohé by se dali klasifikovat i jako via ferraty, ale opět se nejedná o nic výjimečného.
Exkluzivitu tomuto pohoří dodali až Slovinci. V úbočí hlavního hřebene totiž postavili dva moderní bivaky (v roce 2009 a 2015), z nichž je naprosto dokonalý výhled. Většina lidí sem teď nejezdí ani tak za horami, ale právě za příležitostí v těchto bivacích přespat. Bivaky jsou velmi jednoduché, neobsahují žádné topení, nedají se rezervovat, v okolí se nenachází voda ani toalety. Všechno, co si přinesete, si musíte také odnést.
Bivak pod Skuto na Malih podih
První ze dvou bivaků se nachází ve výšce asi 2050 m n. m. pod třetí nejvyšší horou celého pohoří, Skuta (2532 m n. m.). Jednoduchá stavba složená ze tří modulů neobsahuje nic jiného než dřevěné základy, plechové opláštění a dvě velká okna k pozorování výhledů. Ty odsud můžou být opravdu neskutečné – z bivaku se dá koukat do celého údolí Kamnišské Bystrice, ledové vápencové řeky, která pramení pod horami, navíc je odsud vpravdě nádherný východ i západ slunce. Bonusem je samozřejmě pozorování noční oblohy z tepla spacáku.
K bivaku se dá vyjít přímo z údolí, připravte se asi na 1200 výškových metrů na jen pár kilometrech. Vhodnější je ale naplánovat si přespání v rámci delší túry, třeba právě přes Grintovec a Skuta. Další alternativou je přijít k bivaku přes ferraty z Rakouska. Exkluzivita bivaku má i stinné stránky – v sezónu, ale i mimo ni, bývá dost zaplněný. Oficiálně pojme 8 lidí, ale vejde se jich pochopitelně mnohem více. Pořád ale platí, že kdo dřív přijde, ten spíš spí.
Bivak Pavla Kemperla
Druhý bivak se sice nachází jen o dva kilometry jinde, ale cesta mezi nimi vám kvůli své náročnosti zabere okolo dvou hodin. Bivak má o dost jinou konstrukci – namísto horizontálního tvaru je nyní spíše vertikální. To nicméně neznamená, že by z něj byl o cokoliv menší výhled. Jednoduchá konstrukce opět neobsahuje nic jiného než dřevo, plech a okna.
Bivak je v podobné nadmořské výšce, na stoupání si tedy nic neušetříte. Přístup k bivaku je nejjednodušší přes chatu Cojzova koča. Bivak bývá o něco méně plný než Bivak pod Skuto, ale o víkendech je určitě lepší sem přijít brzy. Oficiálně je asi pro 6 lidí, ale jako všude jinde v bivacích se jich sem v případě nouze vejde takřka neomezeně.
Exkluzivní hřebenovka ze Skuta na Grintovec
Oba dva bivaky se nachází přímo pod nejvyšším hřebenem celých Kamnišsko-Savinsjkých Alp, nocleh na nich si tak vysloveně říká o jeho přechod. Nejčastěji se chodí ve směru Skuta – Dolgi Hrbet – Grintovec. Východní strana Skuty je poměrně prudká stěna, kde se docela určitě hodí helma, kamení tu padá takřka pořád. Ti, kdo si tak nevěří, si můžou vzít i ferratový set, pár míst je tu obtížnějších.
Do prvního sedla vede pohodlná pěšina, v podstatě celá cesta přes Dolgi Hrbet je však velmi exponovaným hřebenem. Nejnáročnější úsek celého přechodu se ale dá pohodlně obejít z jihu. Z Minarského sedla na Grintovec je cesta pořád docela exponovaná, ale zvládne ji už každý talentovaný turista bez závratě. Na posledních pár výškových metrech se nachází jednoduchá ferrata.
Přechod celého pohoří
Kromě hlavního hřebenu, který jsme si právě popsali, existují ještě další dva. Kamniško sedlo (je v něm chata Kamniška koča) odděluje východní hřeben s nejvyšším vrcholem Planjava (2392 m n. m.), Kokrské sedlo (s chatou Cojzova Koča) odděluje jižní hřeben s nejvyšším vrcholem Kalški greben (2224 m n. m.). Všechny hřebeny lze spojit během jedné obří túry – 40 km s několika tisíci vertikálními metry. Zejména kvůli velké technické obtížnosti se připravte na několikadenní putování.
Bezpečnost především
Pohoří je první, které bouřky i jiná oblačnost potkají na své cestě od Jaderského moře, počasí se tu tak může měnit doslova rychlostí blesku. Přestože se takřka všechny úseky v pohoří dají jít bez problémů bez ferratového setu, pokud máte strach z výšek, určitě se nad ním zamyslete. Turistů do oblasti sice nechodí nijak moc, ale osobně bych určitě nikam nevyrazil bez helmy. Nechrání ani vás tak při pádu, jako hlavně před padajícím kamením.
Velkým problémem můžou být sněhová pole, která v oblasti zůstávají až do pozdního léta. Se sklonem přes 30° vám můžou v obyčejných botách dělat velký problémem. Pokud na ně nejste zvyklí, určitě se vyplatí vzít si mačky a/nebo cepín. Jedno problémové se nachází ve východní stěně na Skutu, další na cestě mezi bivaky. Uklouznutí v některých místech může mít i fatální následky, obejít místa prakticky nelze.
V celém pohoří je také velký nedostatek vody. Nejjistější varianta je vzít si několik litrů přímo z údolí, na hřebenech totiž moc pramenů nepotkáte.
