Meta 4000 metrů nad mořem je tak trochu obávaná. Třítisícových vrcholů, které se dají bez problémů a jakéhokoliv vybavení vylézt, najdete v Alpách hromadu – namátkou třeba Piz Boe. Jakmile má ale kopec čtyřku na začátku, je to o dost jiné. Jednak už to v Alpách výše nejde, jednak chtě nechtě potřebujete aspoň nějaké základní dovednosti a vybavení.
Je ale kompletně něco jiného, pokud začnete na těžkých horách, třeba Weisshornu, kde musíte lézt po skalách s těžkou obtížností, nebo někde, kde je to přece jen o poznání jednodušší. Ideálním začátkem je proto Gran Paradiso, kde vás potká jen lehký ledovec. První výstup byl přitom proveden už před 160 lety!
Dominanta okolí
S výškou 4061 m n. m. je Gran Paradiso nejvýraznější horou celého okolí. Její prominence je takřka dva kilometry, tj. musíte sestoupat skoro 2000 metrů, abyste mohli začít stoupat na jakoukoliv vyšší horu (v tomto případě Grandes Jorasses v masivu Mont Blancu). Název Gran Paradiso, Velký ráj v překladu, neodkazuje jen na samotnou horu, ale na celý národní park v severní části Itálie (do Francie je to přitom jen 20 km). Motivací jeho zřízení byla zachrána kozorožců – v roce 1922 jich zde žila jen stovka, dnes už několik tisíc.
Výstup normálkou
V zásadě vedou na vrchol tři cesty, pro všechny z nich se ale shodně musíte dostat do údolí Aosty. Z Česka je to prakticky celý den jízdy autem – nejrychlejší a nejdražší varianta vede přes Mnichov a Švýcarsko do Ženevy a později do Chamonix, odkud se tunelem dostanete do Itálie. Z údolí každopádně zahnete u města Aosta na jih do národního parku.
Normální cesta dosahuje obtížnosti pouze F, což je vůbec nejlehčí hodnocení, jaké může cesta po ledovci dostat. To je ostatně důvod, proč je v létě cesta extrémně přelidněna – některé zdroje dokonce říkají, že je to nechozenější cesta v celých Alpách. Z toho důvodu je více než záhodno, abyste cestu absolvovali někdy jindy než v létě – na podzim, dokud je jen zima a nenapadne sníh, nebo na jaře či v zimě na skialpech – pro jejich trénink je to mimochodem také ideální kopec.
Ať tak či tak, cesta začíná na samém konci údolí v obci Pont Valsavarenche v cca 2900 m n. m. Je tu kemp i chaty, je tak jen na vás, jaký komfort požadujete. O 700 výškových metrů výše a 5 km dál je chata Vittorio Emanuelle, odkud se obvykle začíná vrcholový den. Zejména v sezóně doporučujeme včasnou rezervaci (i měsíc předem).
Na vrchol!
Vrcholový den je dobré začít co nejdříve, ostatně jako všude jinde, čeká vás asi 1300 výškových metrů s 5 km na délku. Čím dříve začnete, tím kompaktnější bude ledovec a tím menší riziko jakéhokoliv zranění. Počítejte s tím, že na vrchol vám to bude trvat cca 5 hodin. Z chaty se vyráží severně přes velká suťová pole směrem k ledovci Ghiacciao del Gran Paradiso. Podél skal Il Roc se takřka beztrhlinovým ledovcem tedy to není nic, čeho byste se měli bát.
Alternativou k této trase je výstup od chaty Chabod (2700 m n. m.). Začíná se opět suťovým polem, dokud se nedojde k ledovci Laveciau (v něm už se vyskytují i trhliny), který se celý traverzuje. S druhou cestou se setkává pod skalami Il Roc. Trasa je sice o pár kilometru delší, zase se na ní vyskytuje podstatně méně lidí. Rezervace na chatu je ovšem i tak nutná.
Obtížnější cesty
Pokud by se vám předchozí cesty zdály moc jednoduché (čemuž by se nešlo moc divit), existují pochopitelně i obtížnější cesty. První z nich začíná u bivaku Pol ve východní stěně, odkud se ledovcem směřuje ke skalám Il Roc. Žlabem mezi nimi do sedla Col de l’Ape, kde se cesta napojí na normálku. Obtížnost PD+.
Druhá běžně chozená cesta začíná na chatě Chabod, jako jedna z variant normálky. Namísto traverzu ledovce se ovšem jde kolmo nahoru asi 55° svahem. Obtížnost D (tedy velmi těžké). Doporučujeme jen velmi zkušeným horolezcům.
Myslete na bezpečnost
Všechny cesty jsme zde vylíčili jako poměrně lehké, což ale neznamená, že byste je měli podcenit. Všude budete bezpochyby potřebovat mačky, cepín a lano, na které byste určitě neměli zapomenout (přestože jej zde někteří nemají). S tím se váže znalost jejich použití. Pokud nevíte, jak tyto nástroje správně používat, je lepší zaplatit si kurz s vůdcem, který vám vše vysvětlí. Speciálně na Gran Paradiso je organizováno mnoho zájezdů i z Česka. Výhodou je, že na dalších výstupech už budete přesně vědět, co dělat a co ne.
Kromě ledovců je tu ještě jedna nástraha – velká nadmořská výška. 4000 metrů není objektivně nijak hodně, pokud byste ale nahoru chtěli jen jeden den po příjezdu z Česka, mohlo by vám to způsobit velké problémy. V tomto případě by sice nejpravděpodobněji vyústili jen ve vzdání výstupu, i to je ale nepříjemné. Doporučujeme se tedy rozlézt na nějakých blízkých třítisícových vrholech, což by vám pohodlně mělo stačit pro bezproblémový výstup.
