Otázka, kterou si občas musíme klást vždycky. Obvykle jde o dost těžké rozhodování – na vrchol to může být dost blízko, projektu jsme věnovali velké množství času a/nebo peněz, může to být jediná šance za život… Důvodů, proč to nevzdávat, je vždycky dost. Je ale taky spousta důvodů, proč to naopak otočit. Rozhodnutí se, jestli ještě riskovat pokračování nebo se bezpečně vrátit, je snad to nejméně oblíbené u všech horolezců.
Hrdinů jsou ale plné hřbitovy, říká se. Umění otočit je to nejvíce ceněné. Při výběru parťáka je tohle určitě jedna z těch charakterových vlastností, na které byste měli hledět. Pojďme si tedy dnes udělat takový malý přehled, kdy už minimálně stojí za to uvažovat, zdali náhodou není bezpečnější se vrátit dolů.
Příliš těžká obtížnost
Naše limity se nedají posouvat jinak než tak, že lezeme stále delší cesty a projekty. Stává se ale, že naše schopnosti trochu přestřelíme. Při skalním lezení to až tak nevadí, protože můžeme prakticky libovolně slaňovat, problém to ale může nadělat v horách, kde s sebou jištění nemáme. Myslete na to, že cokoliv vylezete nahoru, budete muset lézt i dolů, a to může být podstatně těžší. Pokud vám nějaké místo přijde až moc, je to ten ideální čas pro otočku dolů.
Podobný problém může nastat i s prostým přeceněním našich fyzických sil, kdy zvolíme moc náročnou túru. Problém samozřejmě je, že když fyzicky nemůžeme nahoru, nebudeme moct ani dolů. Nezbývá se než kousnout a nějak to zpátky to přežít, protože jinou možnost stejně nemáte.
Počasí
Jednoznačně největší problém, který na horách nastává. Pravidlo číslo jedna je sledovat předpovědi a v létě vyrážet brzo ráno, jenže často jdeme třeba vícedenní treky, kdy se předpověď změní, nebo se prostě všechno pokazí a bouřka nás překvapí už brzo ráno. Je určitě dobré nebýt zahleděn jen do svého výkonu, ale občas pořádně zpozorovat oblohu, jestli se k vám náhodou neblíží obří černý mrak. Pokud ano, rychle do bezpečí – chata, jeskyně, les. Hlavně nezůstat na hřebeni, kde hrozí největší zásah bleskem. Pozor, nejbližší úkryt může být i nad vámi.
Počasí ale nepředstavuje risk jen v podobě bouřek, ale i v podobě opačné – horka. Dá se mu jednoduše předcházet v podobě nošení dostatečných zásob vody, ale třeba v srpnu ve vyprahlém Balkáně to představuje i 6 litrů na den. Pokud si všímáte, že vám dochází voda, je tak akorát čas se otočit dolů – i na zpáteční cestě totiž obvykle potřebujete pít, zejména, jste-li už tak dehydratování. Horko může taky způsobit přehřívání skalních ploten, pokud zrovna lezete. Pozor i na silný vítr!
Čas a navigace
Asi nejhloupější důvody k otočení, protože jsme si je způsobili čistě vlastní hloupostí. O času mluvíme zejména tehdy, když jsme ráno nevyrazili včas. Pokud ale nemáte čelovky (kdy tento problém prakticky neřešíte), za vámi už zapadá slunce a vy jste stále několik kilometrů od chaty/auta, není čas si hrát na hrdinu, nýbrž rychle utíkat dolů.
Navigace je opět (většinou) problém nás samých, kdy nemáme vhodné navigační prostředky a/nebo je neumíme použít. Na rozdíl od předchozích problémů ale většinou nemá tak snadné řešení (vrátit se zpátky), protože nevíme, kde jsme. Pokud jsme ztraceni někde mimo skály, tedy v lese nebo na loukách, většinou stačí zapnout mapy.cz nebo jinou navigaci, co máme všichni v telefonu, problémem je, pokud jsme zrovna na hřebenu, kde je navigace podstatně horší (nemluvě třeba o mlze). Můžete si zkusit vzpomenout, kudy jste na místo přešli, ale nejlepší je vůbec se do takové situace nedostat.
Sníh
Může ho být moc, málo nebo prostě jenom mít špatnou podmínku. Před každým skialpovým výletem je nutno zhodnotit lavinovou předpověď a plánovanou trasu, lavinové podmínky se při hustém sněžení můžou ale měnit z hodinu na hodinu. Pokud jste vyráželi v lavinové dvojce, jste v prudkém svahu a už hodinu hustě sněží, je to určitě důvod k tomu se urychleně otočit. Rozhodování vám můžou usnadnit jen předchozí zkušenosti.
Na jaře může být problém s hlubokým sněhem, který jsme zkrátka nečekali. Na rozdíl od předchozích problémů ale většinou nemá výraznou tendenci se zhoršovat (víc než po pás se budete propadat málokdy), můžete tak směle vyrazit a počkat, jestli nepřijde nějaký z předchozích problémů. I na jaře je ale jistá pravděpodobnost lavinového nebezpečí.
Ve skupině mějte vůdce
Skupinové túry jsou zvláštní kapitolou, protože se na otočení musí být dohodnout celá skupina. Problém navíc může mít třeba jen jeden člen. Vhodným předběžným opatřením je tedy vyrážet s lidmi, které dobře znáte a víte, že s plánovaným projektem nebudou mít problémy.
Každopádně, pokud jdete ve více než ve dvou lidech, je dobré si ve skupině zvolit vůdce, obvykle toho s nejvíce zkušenostmi, kdo bude mít ve věci otočení poslední slovo – ostatní musí být smířeni s tím, že ho zkrátka musí poslechnout. Při jakémkoliv rozhodování ovšem pamatujte na to, že jakýkoliv vrchol za váš život nestojí…
