Jakon je rostlina, jejíž hlízy svým složením velice připomínají brambory. Na trzích je ale najdete obvykle v okolí jablek a hrušní, nikoli tam, kde jsou brambory. Mají totiž vysoký obsah vody, a proto jsou méně kalorické než brambory. Jakony se jedí syrový i vařené nebo pečené. Jejich latinský název je Smallanthus sonchifolius (dříve Polymnia sonchifolia). Původem pochází z teplých oblastí jihoamerických And. Jedná se o velice zajímavou plodinou, která je sladká, ale přesto vhodná i pro diabetiky II. typu. Níže se dozvíte proč.
Jak jakon vypadá?
Jakon je vytrvalá rostlina (u nás se pěstuje jako jednoletá rostlina), která je velice atraktivní. Pěstuje se zejména pro své hlízy, i když využití mají také její listy. Hlízy jsou křupavě křehké, jsou něco mezi jablkem a melounem s podtóny cukrové třtiny. Pro svou chuť jsou hlízy oblíbené také u dětí. Květy připomínají slunečnice – mají velký střed a žluté okvětní listy. Rostlina dorůstá výšky 2 metry. Při pěstování má podobný vzhled jako topinambur, ale není stejným způsobem invazivní.
Různé druhy hlíz
Jakon ve skutečnosti produkuje dva druhy podzemních hlíz: jedny jsou načervenalé oddenky přímo na spodní části stonku a jsou také jedlé, pokud jsou mladé. Tento druh hlíz se ale používá hlavně k rozmnožování rostliny. Druhým druhem jsou větší hnědé hlízy, které rostou pod zemí a jsou určeny ke konzumaci. Při sklizni je nutné oba dva druhy hlíz oddělit a opláchnout veškerou půdu. Počínáme si velice opatrně, protože velice snadno může dojít k poškození slupky hlíz.
Skladování a použití obou hlíz
Hnědé hlízy se suší na slunci a poté se skladují. Načervenalé oddenky naopak před sluncem chráníme: zasypeme je mírně vlhkým pískem nebo pilinami. Tím zabráníme jejich vysychání. Použijeme je poté na novou výsadbu – do té doby je odložíme na tmavém a suchém místě. Jakmile oddenky začnou klíčit, můžeme je zasadit. Půda by měla být důkladně rozvolněna vidlemi. Je vhodné do ní předem zapracovat kompost.
Výsadba jakonu
Pro výsadbu zvolte velký oddenek, který má několik klíčků. Sadíme je do hloubky asi 3 cm. Na půdu můžeme použít rostlinný mulč – jakon vyroste i přes něj, podobně jako brambory. Rostliny jsou velké a silné, proto je rozmístěte alespoň 0,5 metru od sebe. Jakon roste poměrně rychle i v chudších půdách. Nejlepších výsledků ale samozřejmě dosáhnete v bohaté, kypré a dobře odvodněné půdě. Je tolerantní vůči suchu a nevyskytují se žádní škůdci, kteří by jej ohrožovali. Nejedná se však o mrazuvzdornou rostlinu.
Kdy začít s výsadbou?
Na konci března je období, kdy si vysazujeme naklíčené hlízy do květináčích. Ty uchováváme doma. Až pomine nebezpečí mrazu, což u nás bývá většinou od druhé poloviny května, vysazujeme hlízy ven. Vegetační období rostliny trvá 6 až 7 měsíců. To znamená, že je sklízíme až těsně před příchodem prvních podzimních mrazů.
Sklizeň
Jakmile rostlina odkvete, nadzemní část rostliny vadne a odumírá. To je období, kdy se začínají sklízet hlízy. Ty svým vzhledem připomínají sladké brambory. Jedna hlíza dosahuje obvykle váhy asi 300 g, v ideálních podmínkách ale může mít i 2 kg. Jakmile si všimnete, že se půda v okolí základny rostliny zvedá, vykopejte několik hlíz. Tím prodloužíte období sklizně. Čím více rostlina odumírá, tím jsou hlízy sladší. To znamená, že sklizeň by měla proběhnout až poté, co odumře veškerá nadzemní část rostliny.
Skladování
Při sklizni dávejte pozor, abyste jednotlivé hlízy nepoškodili. Pokud je opatrně vykopete ze země a nedojde k jejich poškození, můžete je skladovat po dobu několika měsíců. Použijte k tomu chladné, tmavé a suché místo s dobrou cirkulací vzduchu. Průměrný obsah cukru v hlízách se během skladování v důsledku přeměny škrobu zvyšuje. Hlízy mohou být také vystaveni slunci po dobu až 2 týdnů, aby se urychlil proces slazení.
Konzumace jakonu
Nejlepší způsob konzumace je, když si dopřejeme syrový jakon. Nejprve oloupeme vnější hnědou slupku a poté vnitřní bílou kůži. Ta jde sloupnout nožem. Tato kůže má pryskyřičnou chuť, která není příliš dobrá. Po jejím odstranění ale získáme jantarově zbarvenou dužinu, která je sladká a křupavá. Stejně jako všechny hlízy není třeba odstraňovat žádná semena, takže je jejich příprava rychlá a snadná. Hlízu nakrájejte na kousky a podávejte ji v zeleninových i ovocných salátech. Má skvělou chuť a strukturu, která se pro toto použití hodí. Může být také použit do bramborového salátu a salátu Waldorf.
Vaření jakonu
Jakon ale můžeme jíst také vařený, dušený nebo pečený s jinou zeleninou. Po vaření zůstane sladký, ale už není tolik křupavý. Pokud jej uvaříte ve slupce, ta se začne po vaření oddělovat a je možné ji pak oloupat jako vejce. Jakon ale můžete použít také na pečení, například jako náhradu jablek nebo hrušek. Hlízy je velice dobré odšťavnit a použít k oslazení nápojů. V Andách se šťáva získává z nastrouhané hlízy. Po povaření této šťávy vznikne sirup. V Jižní Americe je šťáva koncentrována za vzniku tmavě hnědých bloků cukru zvaných chancaca.
Sladidlo pro diabetiky
Hlízy jakonu uchovávají své sacharidy ve formě inulinu, což je typ fruktózy, která je vhodnou potravinou pro diabetiky typu II. Diabetici typu II nejsou závislí na inzulínu, a tak mohou kontrolovat hladinu cukru v krvi pomocí stravy. Rostliny s inulinem jako je topinambur nebo jakon mohou být užitečným doplňkem jejich stravy. Kromě poskytování živých enzymů, které často chybí v zúžené stravě, existuje hluboký pocit uspokojení z možnosti mít sladkou šťavnatou pochoutku.
