Tak a je to tady. Po dlouhém půstu fotbalových fanoušků, kdy se nekonala žádná vrcholná evropská nebo světová událost, je tady konečně dlouho očekávané mistrovství Evropy ve fotbale. Letošní rok je vůbec bohatý na vrcholné sportovní podniky. Sotva skončilo MS v hokeji, už je tady Euro 2012 a po něm se hned ke slovu přihlásí Letní olympijské hry v Londýně.
Ale co si budeme povídat. Fotbal je fotbal, ten nás Čechy baví ze všeho nejvíce. Většina populace, a nejen mužské, se už těší na fandění doma u televize nebo na fandění s kamarády a přáteli v hospůdkách. A možná, vzhledem k tomu, že se mistrovství Evropy koná v sousedním Polsku a na Ukrajině se také někteří dokonce chystají fandit naší reprezentaci přímo v dějišti ME.
Ano, naše reprezentace se na Euro 2012 také vypravila a osobně jsem zvědav na to, v jakém světle se představí. Upřímně řečeno, výsledky a především hrou mě obzvláště v posledních měsících nijak nenadchla. A myslím, že to spousta fanoušků vidí podobně. Každopádně fandit budu. Jsem přeci Čech. Jsem přesvědčen o tom, že se naše reprezentace probudí právě na Euru a asi spoustu z nás dost příjemně překvapí.
Snad si naši chlapci vezmou příklad z našich hokejistů, kteří také nejeli na mistrovství světa jako favorité a i během šampionátu se jim nijak extra, především v základní skupině, nedařilo, ale vůlí a kolektivním pojetím se s tím dokázali poprat a přivezli nám ze světového šampionátu bronzové medaile.
Ale i kdyby se našim fotbalistům nedařilo. Je to přeci jen sport. Nebude se dařit nyní, bude se dařit příště. Ale, jak jsem řekl, těším se a věřím, že tisíce dalších Čechů také. Vždyť se jedná o fotbalový svátek, který se koná jen jednou za čtyři roky a během kterého si poměří síly ty nejlepší evropské týmy.
