Jarní cibulka

Rozdíl mezi klasickými cibulemi a jarními cibulkami spočívá v tom, že chuť jarních cibulek není tak ostrá. Mohou sice být pikantní, ale zvládnou je zkonzumovat i děti, které si například libují v konzumaci pažitky. Z jarní cibulky využíváme bílou část (tu většinou tepelně zpracováváme) i zelenou část (která je povětšinou konzumována čerstvá). Jarní cibulka je taktéž menší než klasická cibule.

Historie

Jarní cibulky jsou původem z Asie, kde byly pěstovány po více než dva tisíce let. Jeden z prvních záznamů o této rostlině byl v čínském textu o bylinkách Shen Nong Ben Cao Jing. Dnes jsou jarní cibule rozšířené a lze je nalézt na farmářských trzích, specializovaných prodejnách potravin a supermarketech v Severní Americe, Střední Americe, Jižní Americe, Evropě, Asii a Austrálii.

Jarní cibulka - svazky

Skladování a výběr jarní cibulky

I když si můžete samozřejmě vypěstovat vlastní jarní cibulku, většina z nás je odkázána na výběr v supermarketech nebo na zeleninových trzích. Pokud ji vybíráte, měla by mít svěží barvu – jakékoli nahnědlé nebo nažloutlé části jsou špatně. Jarní cibulka by neměla být nijak poškozená (pořezaná nebo pomačkaná), aby vydržela co nejdéle. Vrcholky by měly být jasně zelené a cibulky samotné by měly mít délku asi 25 centimetrů. Taktéž by měly být pevné a křupavé. Jarní cibulku skladujeme v lednici, obvykle vydrží až pět dní, pokud ji uložíte v mikrotenovém sáčku.

Využití v kuchyni

Jarní cibulka má mírnější, někdy sladší chuť, než klasická kuchyňská cibule. Můžete ji jíst syrovou i vařenou, smaženou či pečenou. Můžete je přidávat do salátů, polévek i těstovin. Jarní cibulky podáváme nakrájené na plátky nebo i na kostičky. Můžete ji nasypat téměř na jakýkoli pokrm: chleba s máslem, salát, pizzu, pečené či dušené maso, polévku, na vejce nebo slané palačinky, v obložených chlebech nebo i na bramborách. Smaženou ji můžeme použít do jakéhokoli pokrmu, kde je zapotřebí klasické kuchyňské cibule.

Asijský pokrm

Základem japonské kuchyně

Jarní cibulky jsou jednou z nejčastěji používaných přísad v čínské a japonské kuchyni. V japonské kuchyni se jarní cibulka běžně přidává do nudlí a tofu i míchaných hranolků. Existují také japonské odrůdy, které mohou být upraveny, znovu vysazeny v zahradách a během několika týdnů vyprodukují nové listy. Jarní cibulky jsou ale také velmi oblíbené v mexické kuchyni, kde se přidávájí k rýži, fazolím, rybám i sýrům pro svou svěží chuť a jasnou barvu. V Mexiku se jarní cibulky označují jako Cebollitas a jsou zde známé také jako grilované jídlo – jednoduše se podávají grilované, pokapané limetkovou šťávou.

Jak jarní cibulka roste?

Zelené vrcholy cibule patří mezi nadzemní části této rostliny, ktežto bílou část můžete najít pod zemí. Při sklizni se jednoduše vytahují jednotlivé cibulky z půdy. Zelená část je hladká, tuhá a dutá (proto se často servíruje nakrájená na kolečka) a postupně přechází do bílého základu. Ten je hustý a pevný, s malými bílými kořeny rostoucími na samotném konci. Zelené cibule jsou svěží a šťavnaté s travnatou, sladkou a lehce štiplavou chutí, která je jemnější než zralá cibule.

Jarní cibulka na poli

Zdravotní přínosy

Jarní cibulka je zdrojem vitamínu C, beta-karotenu a kyseliny listové – kterých má dokonce více, než kuchyňská cibule. Mimo to je také dobrým zdrojem vápníku. Vzhledem k tomuto obsahu může přinést spoustu výhod pro lidské zdraví. Věří se například v protirakovinné účinky jarních cibulek. Díky své chuti se stávají velice oblíbené po celem světě.

Protizánětlivé účinky

Sloučeniny odpovědné za silnou vůni jarní cibule mohou být také tím, co poskytuje celou řadu největších zdravotních výhod jarní cibulky. Antioxidanty a další látky obsažené v rostlině vykazují protizánětlivé účinky, mohou tak zabraňovat nejrůznějším zánětům v lidském těle – včetně tvorby rakoviny. Cibulka je bohatá také na chrom, což je důležitý minerál, který naše tělo využívá pro řízení glukózy a také pro metabolický proces a ukládání makroživin.

Bohatý na vitamín C

Obsah vitamínu C v jarních cibulkách rozhodně není zanedbatelný. Tento vitamín je velice důležitý. Nejenže zvyšuje obranyschopnost, ale poskytuje také ochranu proti koronárním onemocněním, očním onemocněním a také vzniku vrásek.

Bolest v krku

Jako lék na bolesti v krku můžete použít bílou část cibulky. Rozkrájejte ji na malé kousky a zabalte do plátýnka. Tento horký obklad napařte (můžete přidat i trochu strouhaného zázvoru a sůl). Tento horký sáček zabalte do utěrky nebo plátěného kapesníku a přiložte na krk, hrudník, ale také chodidla, dlaně, záda a podpaždí. Podporuje pocení a snižuje teplotu a bolest. Tento proces je známý již od středověku a je stejně účinný jako komerčně nabízené léky.

Na oteklé nohy

Na pár minut napařte celou zelenou cibuli. Rozkrájejte ji na kousky a smíchejte s trochou vody dostatečné k vytvoření pasty, a poté ji vložte k oteklé části chodidel. Tuto jednoduchou techniku využívají naši předkové již celá staletí.

Svazky jarních cibulek

Na rýmu

Rozmačkejte jarní cibulku a do její šťávy namočte kousek vaty nebo papírového kapesníčku. Tento nasáklý kousek pak vložte na chvíli do nosu. Mělo by dojít k úlevě ucpaného nosu i od tekoucí rýmy. Pokud chcete při rýmě spát celou noc, umístěte svazek jarní cibulky hned vedle polštáře.

Prevence artritidy

Jarní cibulky obsahují sloučeniny sírových orgánů, které se chovají jako protizánětlivé látky a mohou řídit osteoartrózu. Tato zvláštní nepříjemná situace, která postihuje bezpočet lidí na celém světě, je vnímána jako degenerace chrupavky uvnitř kloubů. Sloučeniny síry mohou pomoci chránit vaše klouby před atrofií chrupavky.

Zdraví očí

Jarní cibulky obsahují lutein, zeaxantin a beta-karoten. Zdravotní fakta o těchto sloučeninách hovoří o tom, že jsou zdravé pro oči. Pomáhají zejména při poškození očí v důsledku stárnutí.

Antivirové vlastnosti

Účinný fytonutrient, který se vyskytuje v jarní cibulce, známý jako allicin, je přesně to, co mu poskytuje jeho antivirové vlastnosti a způsobuje, že je prospěšný v boji proti nachlazení a také proti chřipkovým virům.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno