Letošní zima je sice mírná a sjezdovky v Česku mohou jenom děkovat za umělý sníh, není tomu tak všude. V Alpách je klasicky několik metrů sněhu, a kromě sjezdovek či běžek se tam dá provozovat i další sport – skialpinismus. Tak proč ho nevyzkoušet? Je to totiž skvělá alternativa k přeplněným svahům a perfektní zimní náhrada klasického horolezectví.
Skialpinismus má velmi dlouhou tradici, vznikl dávno předtím, než horské svahy obsypaly lanovky. Ostatně v zimě to byl jediný způsob, jak se pohybovat v horách. Na lyže se připevnily tulení pásy, které umožnily stoupat v kopcích, na sjezd se sundaly a člověk mohl klouzat dolů. Doba pokročila a místo tuleních pásů se používají syntetické, ale princip zůstává stejný – vystoupat nahoru a sjet dolů. Historie tohoto sportu každopádně sahá až do 19. století!
Jak začít?
Pro skialpinismus je klíčové umět sjíždět svahy. Pokud tedy tuto dovednost neovládáte, doporučili bychom se prvně naučit na normálních sjezdovkách. Pokud ano, nic vám nebrání půjčit si lyže a vyrazit. Na začátek rozhodně doporučujeme pouštět se jenom po okraji sjezdovek, a to jak nahoru, tak dolů, hrozí tam totiž nejméně nebezpečí (o něm za chvíli). Některé skiareály mají přímo vyznačené trasy pro skialpinisty. Než rovnou investovat do vybavení, je lepší si ho prvně půjčit (půjčovné se pohybuje v řádech stokorun za den).
Speciálně upravené lyže mají vepředu dírku, za kterou se stoupací pás zahákne. Vázaní je také upraveno a dá se posunout tak, abyste patu mohli zvedat a nemuseli se vracet úplně dolů. Boty jsou také upravené, aby se v nich dalo pohodlněji chodit. Když se dostanete na kopec, a slibujeme, že napoprvé to bude určitě dřina, sundáte pásy, přepnete vázaní do sjezdařské polohy a jednoduše sjedete dolů. Pro ty úplně první pokusy ale vůbec není ostuda domluvit se s kamarádem nebo si zaplatit kurz/horského vůdce.
Co dál?
Techniku máte nacvičenou a točit na sjezdovkách vás už nebaví? Skvěle, je čas se posunout dál! Do hor. Vysokých hor. V Česku bohužel skialpinistické terény nejsou nijak zvlášť vybízející. Tam, kde by to už stálo za to, je většinou 1. zóna NP. A tam sice de facto můžete, de iure vás ale pak může ochranář vyhodit (a taky vám dát oprávněnou pokutu). Doporučujeme se tedy přesunout do Alp, Karpat nebo na Kavkaz nebo kamkoliv dál a výš. Na YouTube koneckonců najdete nekonečně inspirujících videí o neposkvrněném prašanu v Gruzii nebo Kyrgyzstánu.
Ve vysokých horách už máte mnohem víc možností než se jenom držet v okolí sjezdovek. To přitom vůbec nemusí být špatná alternativa! Jako silově vytrvalostní trénink těžko najdete cokoliv výživnějšího než (několika)hodinový výšvih do kopce. Za odměnu potom máte sjezd zpátky dolů. Třeba Kilian Jornet, skyrunningová legenda, takto nastoupal a sjel skoro 24 vertikálních kilometrů za 24 hodin.
Bušení sjezdovek ale není důvod, proč by většina skialpinistů tento sport provozovala. Tím je jedinečná svoboda, kterou tento sport poskytuje. Nejste totiž limitováni takřka ničím. Líbí se vám tato hora? Tak na ní vyjeďte! Rádi byste sjeli tento svah? Do toho! Na skialpech můžete klidně vyjet na Grossglocker, Gran Paradiso nebo třeba Mont Blanc. Skvělou, takřka nedocenitelnou zábavou, je také freeride, který se vám při sjezdu nabídnete. Občas se sice nadřete na starém firnovém ledu, ale stačí jednou jet první na čerstvém prašanu a poznáte, že už nikdy nebudete chtít jinak.
Velmi populární variantou je také putování přes horské chaty. Na jaře, kdy už není taková zima, je pořád dost sněhu, a navíc přibývá světlo, otevírá spousta chat, mezi kterými se dá putovat s batohem na zádech. Jasně, můžete jít klidně na sněžnicích, ale to byste si připravili o ty parádní sjezdy. A to určitě nechcete. Ať už na sjezdovkách, v horách nebo mezi chatami, důležité je vždycky nepodcenit teoretickou přípravu a nepřecenit svoje technické i fyzické možnost.
Better safe than sorry
Otřepená anglická fráze, ale s reálným základem. Opatrnosti opravdu nikdy nezbývá. Na rozdíl od sjezdovek a běžek, skialpy mohou být poměrně nebezpečné. Pády při sjezdech v prudkých svazích mohou být o dost fatálnější než na urolbovaných sjezdovkách, ale hlavně je tu spousta nebezpečí, které vás na upravených svazích nečekají. Dejte si tedy pozor!
Laviny jsou tím největším strašákem. Pokud se vydáte byť jen na metr mimo sjezdovku, vždy kontrolujte lavinovou předpověď. Ideálně předem vyjeďte na lavinový kurz, kde vás naučí všechno, co potřebujete. Mějte lavinový batoh, sondu, pípák, lopatu a umějte je použít! Ročně pod lavinou zahynou v Alpách desítky lidí a vy určitě nechcete být mezi nimi. Pokud nemáte kamaráda, který by vás vše důležité naučil, je opravdu velmi rozumné zaplatit si lavinový kurz.
Ledovce a jejich trhliny jsou dalším problémem. Při výstupu na alpské čtyřtisícovky se jim přitom těžko vyhnete. Opět je důležité vědět, co děláte. Buďte navázaní, jistěte se, umějte se vytáhnout. Opět platí, že pokud nemáte nikoho, kdo by vás všechno naučil, nejistější je zaplatit si nějakou ledovcovou přípravu, kde se naučíte třeba i jak vytahovat z trhlin.
V těch opravdu technických výstupech na těžké hory už budete muset sundávat lyže, používat lana, expresky, jistit se, v případě nouze slaňovat atp. Před výstupem si vždycky zjistěte, co vás čeká, a rozumně zhodnoťte vaše možnosti. Nutné mohou být třeba i mačky. Pokud si nejste jisti, jestli to zvládnete, tak si radši vyberte něco jiného. Mrtvých Čechů je v horách dost. Také nezapomeňte zkontrolovat předpověď počasí a v případě náhlé změny se nebojte co nejrychleji zmizet do údolí.
Poslední tři odstavce by vás mohly odradit, ale to rozhodně není třeba. Skialpinismus je skvělá zábava, jak poznávat nejvyšší vrcholky hor i v zimě. Jen je zkrátka potřeba být dostatečně opatrný.
