Úředním jazykem v Albánii je albánština. Pro lidi přicházející z České republiky je albánština jazyk nesrozumitelný, žádnému jinému jazyku se nepodobající. Albánštinou ovšem hovoří, jak se uvádí, více než šest milionů lidí, a to nejen v Albánii.
Albánština: Nepodobá se žádnému známému jazyku
Bylo by marné předpokládat, že se před dovolenou v Albánii naučíme „pár slov“, abychom ukázali zdvořilou vůli vůči místnímu obyvatelstvu.
- „Dobrý den“ se řekne „Mirëdita,“
- „Nashledanou“ je „Mirupafshim,“
- „Prosím“ se řekne „Ju lutem,“
- „Děkuji“ je „Faleminderit,“
- „Ano“ je „Po“,
- „Ne“ se řekne „Jo“.
- A chceme-li říct „Nerozumím albánsky“, musíme říct: „Nuk kuptoj shqip.“
Nikde ani slabika, která by připomínala nějaký slovanský, germánský nebo románský jazyk. A přitom prý má albánština z každé jazykové skupiny něco.
Naštěstí si jsou Albánci vzácnosti svého jazyka ve slovanské enklávě vědomi a mají „v záloze“ nějaký známější jazyk k dorozumění. Říká se, že tím druhým jazykem je rychle se šířící angličtina. Kdo Albánii navštívil, zjistil, že to „šíření angličtiny“ není ještě „kdovíjaké“ a že skutečně nejrozšířenější, druhým jazykem je italština. A v té se už turista „neutopí“, i když se italštinu nikdy neučil.
Jazyk šesti milionů lidí
Albánština patří do velmi početné skupiny indoevropských jazyků. Používají ji nejen Albánci, ale rovněž obyvatelé sousedních zemí:
- Kosova,
- Makedonie,
- Černé Hory,
- Řecka,
- ale i Itálie (především Sicílie),
- a vlivem emigrace také rodáci ve Spojených státech amerických.
Celkem to údajně činí přes šest milionů lidí.
Dvě podoby albánštiny
Albánština má dvě podoby, respektive dva dialekty – severní (ghegský ) a jižní (toskický). „Ghegský dialekt, používaný v severní Albánii, byl v roce 1972 sjednocen na jazykovém kongresu v Tiraně s toskickým, používaným v jižní Albánii. Základem spisovného jazyka se stal toskický dialekt,“ uvádí se na serveru jazyky.com.
„Jazyk byl ovlivněn latinou, řečtinou, ale také slovanskými jazyky. V rámci indoevropských jazyků tvoří samostatnou větev. Jeho historický původ je značně nejasný, uvažuje se o příslušnosti k illyrským jazykům,“ najdeme v české verzi Wikipedie.
Albánština používá spřežky, tím se stává pro mnohé ještě záhadnější. Kdo albánštinu nezná, dost těžko odhadne výslovnost. Proto se zejména vlastní jména dost často foneticky přepisují (známe z příkladu jména někdejšího diktátora. Enver Hoxha se do češtiny přepisoval jako Enver Hodža.)
„V psané albánštině se setkáváme s většinou písmen, která známe z češtiny. Navíc se však objevuje velké množství digrafů (dvojice písmen) – např. –rr, –dh, –nj atd. Diakritická znaménka jsou požívána pouze ve dvou případech: –ë (jako anglický neurčitý člen -ə) a -ç (-č),“ uvádí Wikipedie. Na jejích stránkách je v hesle „Albánština“ také ukázku albánského textu. Kdo by v něm poznal modlitbu Otčenáš?
„Ati ynë që je në qiell, u shënjtëroftë emri yt.
arthtë mbretëria jote; u bëftë dëshira jote,
si në qiell, edhe mbi dhe.
bukën tonë të përditëshme jepna neve sot;
edhe falna fajet tona,
sikundër edhe ne ua falim fajtorëvet tanë;
edhe mos na shtjerë në ngasje, po shpëtona nga i ligu;
sepse jotja është mbretëria e fuqia e lavdia në jetët të jetëvet.
Amin.“
Psaná podoba albánštiny
V současné době se albánština zapisuje latinkou. Což turisté vítají. Mohou si zapsat třeba adresu nebo název místa, které hodlají najít (a název je k nezapamatování a s neznámou výslovností). Ovšem ještě na počátku dvacátého století byly čtyři oficiální možnosti písma:
- latinka
- řecké písmo
- turecko-arabské písmo
- cyrilice
O jednotném písmu (latince) bylo rozhodnuto na kongresu konaném v roce 1908 v Manastiru (v současnosti nese název Bitola a je na makedonském území). Latinka byla doplněna o speciální znaky pro zápis albánských hlásek.
Zdroj: S využitím Wikipedie; s využitím jazyky.com
